Výlet údolím Chvojnice, Oslavy a Jihlavy
ÚDOLÍM CHVOJNICE, OSLAVY A JIHLAVY
Itinerář:
Červená:
| Náměšť nad Oslavou, žel.st. → podél řeky Oslavy, peřeje Divoké Oslavy → zřícenina Lamberk (8 km) → modrá značka (9,5 km)
|
Modrá:
| Babylon → Zelený les (14,5 km) |
Žlutá:
| Kramolín (16,5 km) |
Červená:
| el. Dalešice (18 km) → podél vodní nádrže Dalešice → Hřebec → zříc. Rabštejn (23 km) → Vinohrádky → Čertova hráz (27 km) → Mohelnský Mlýn → Dolní Mlýn (29,5 km) → Na Babách (31,5 km) → zříc. Templštejn (34,5 km)
|
Žlutá:
| Biskoupský kopec (37,5 km) → Senorady (39,5 km) → konec žluté značky (40 km) |
Neznačeno:
| Hospoda Šance → pravěké hradiště → Malá skála (41 km), žlutá značka |
Žlutá:
| Senoradský Mlýn (43 km) |
Modrá: | podél Chvojnice → Kozí hřbety (47 km) → Sudický potok → Olšínský Mlýn (51,5 km) → Kralice, nádraží (52,5 km)
|
Doporučená výbava: spacák, alumatka nebo karimatka, jídlo, voda, pláštěnka
Povinná výbava: DOBRÁ NÁLADA !!!
A jak to nakonec všechno dopadlo??
Výlet začínal v Náměšti, kde jsme naplnili svoje bágly jídlem, vodou a zásobami na dlouhou cestu. Pak už jsme jen čekali na jednoho opozdilce, který dorazil o vlak později. Vyrazili jsme s doprovodem pár kapek deště. Když jsme dorazili do lesa, nezalekli jsme se nikdo cedule s varovným nápisem: „Pouze pro zdatné turisty, v zimně a za vysokého stavu vody neschůdné“. A tak jsme vstoupili do Peřejí Divoké Oslavy. Cestu lemovaly skály z jedné strany a bublající řeka z druhé strany. Po řetězech jsme překonaly nejvyšší výčnělky skal, abychom se dostali na „normální“ cestu a trochu si odpočali dole u řeky. Jenom Šera neodpočívala, lítala jak potrhlá sem a tam, do řeky a zpátky a dožadovala se, aby ji někdo honil, čehož se ujali kluci. Heslo Šery zní: „Buď budou honit oni mě, nebo já je!“. Výstup na zříceninu Lamberk byl prudký a strmý, ale stál za to!
A zpátky do údolí Oslavy. Dost jsme bloudili, než jsme pochopili, že modrá značka skutečně vede skrz řeku. Voda nebyla vysoká, asi jen po kolena. Na druhém břehu značka pokračovala po „Anině cestě“ (ne, to není moje cesta, já bych takovou v životě nevymyslela!). Dlouhá strmá cesta, která vyústila k loveckému zámečku na Vlčím kopci, kde na nás už čekala lavička a zasloužený odpočinek! Ve stínu lesa a Haugwitzovi aleje jsme pokračovali až na rozhlednu Babylon na Zeleném kopci. Bohužel psi nahoru nesměli, a tak byla Šera ochuzená o nádherný výhled do okolní krajiny, kde jsem, v dálce a za pomoci dalekohledu, objevila rodnou ves.
Směřujeme ke Kramolínu. Je to první civilizace po šestnácti kilometrech, voda už nám téměř došla, proto hledáme hospodu. Prošli jsme celým Kramolínem a hospoda nikde. Naděje mi svitla, až když jsem uviděla u silnice dva policajty. Hned nás nasměrovali správným směrem. A tak nás „hodní páni policisté“ zachránili před žízní…
Následovala Dalešická přehrada a hned po ní jsme nějakým záhadným způsobem sešli z cesty. Dodnes si nedovedu vysvětlit, jak je možné zabloudit na asfaltce?! Došli jsme až do Slavětína a rozhodli jsme se hned za prvními čtyřmi Dukovanskými komíny napojit na zelenou značku. Asi za čtyři kilometry jsme se na ni skutečně napojili a na jejím konci jsme opět pokračovali, sice s „malým“ zpožděním, po naší červené značce na zříceninu Rabštejn.
Další pauza byla na mostě nad vodní nádrží Mohelno. Vpravo se tyčila Mohelnská hadcová step. Sluníčko už sláblo, my taky, někteří z už to chtěli zabalit tady, ale silnice byla na spaní příliš tvrdá, tak se šlo dál. Sešli jsme k řece Jihlavě, prošli jsme tábořiště „Fiola“ a za snížené viditelnosti jsme přelezli velkou skálu po strmé, hodně strmé cestě a poohlíželi jsme se po místě na spaní. Ve tři čtvrtě na deset jsme našli to pravé místo – louka poblíž řeky, vedle chata, ale bohužel zamčená. Na balkoně chatky si ustlali kluci a na louce pod třešní zase my – holky, plus pes – taky holka.
Noc byla ozářená úplňkem, ani se mi nechtělo spát. Les žil svým nočním životem, větvičky chrastily a praskaly, divné zvuky se ozývaly odevšad, že člověkovi šel až mráz po zádech. Odněkud vyběhl zajíc a běžel přes celou louku. Šera byla neustále ve střehu a hlídala nás všechny celou noc.
Ráno jsem vstala jako první, šla proběhnout psa, který měl až moc energie! Jako náhražka koupelny nám posloužila řeka, byla studená a osvěžující. Asi hodinu po mě se začali probouzet ostatní.
A vyráží se! Tentokrát na vyhlídku „Na Babách“. Na tuhle jsem se moc těšila, znám ji jen z obrázku. Velké skály lemovaly řeku Jihlavu a na té nejvyšší jsme stáli my. Další vyhlídkové místo byla „Velká skála“, prostě nádhera…
Zase nám začala docházet voda. Sešli jsme až pod Templštýn hledat vodu. Hospoda zavřená, ale vodu nám „načepovali“. Pak jsme zjistili, že moje mapa z roku 1998 je již značně zastaralá a za těch pouhých devět let se změnily cesty i značky, proto jsme se museli vrátit asi dva kilometry prudkým kopcem zpátky.
Přes Biskoupský kopec nás zavedla žlutá značka až do Senorad, kde jsme „padli za vlast“ pod mohutným kaštanem. Málem nás odtud vyhodil majitel, protože se zrovna chystal sekat trávu, ale když viděl naše bezvládná těla, „mrtvého“ psa a obrovské batohy, tak nás tam nechal a radši šel na ryby. O pár metrů dál byla hospoda, tak jsme se k ní doplazili a něco pojedli a popili. O kousek dál byla hospoda s názvem „Šance“. Krásný název, ale šli jsme dál, přes pravěké hradiště až na Malou skálu, kde už jsem to dobře znala. Ze shora je krásný výhled do údolí řeky Oslavy a na Ketkovský Mlýn. Dole v údolí jsme se odpojili od skupinky a každý jsme šli svou cestou, tou nejkratší, směr domov! My jsme to měli devět kilometrů podél Chvojnice. Cestou jsem se stavila u studánky, ale nejdřív jsem se k ní musela probojovat neprostupným houštím, které se skládalo převážně z maliní, ostružiní a kopřiv. Nicméně, stálo to za to! Celý výlet stál za to!!!
Fotky : http://www.sera.rajce.idnes.cz/Udolim_Chvojnice,_Oslavy_a_Jihlavy_(30.6.-1.7.2007)/
Děkuju všem zúčastněným za skvělou atmosféru, jmenovitě: Verči, Peťi, Pavlovi, Daliborovi a Šeře, že to nevzdali a podle ohlasů se jim to snad líbilo…Komentáře
Přehled komentářů
Touto cestou děkuju i já, jedna ze zúčastněných výletnic, hlavním organizátorkám celé bezvadné akce-Aničce a Šeře. O výletu se dá mluvit jen v superlativech! Těším se na další...
Výlet údolím řek a skal
(Veš, 5. 7. 2007 10:21)Parádní výlet do posledního kroku:-)Dobré nálady dostatek a počasí vyšlo - pláštěnky nebylo třeba;)
Výlet
(Finsbury, 24. 6. 2007 22:19)
Tak ja se dobrovolně hlásím :). Jen vás snad nebudu moc brzdit.. A dobrá nálada musí být i kdyby na chleba nebylo :). No jen ta plaštěnka to bude problem :) ale tak snad bude pěkně
Tak zatím
Poděkování
(Peťa, 5. 7. 2007 16:52)