Výlet Velká Bíteš
Itinerář:
červená značka
| Náměšť nad Oslavou → Jedovský Mlýn (1 km) → Jinošov (5 km) → Bělizna-rybník (7,5 km) → Košíkovský les → Jindřichovská obora → Klusácká alej → pramen Chvojnice (11 km) → Velká Bíteš (13,5 km)
|
modrá značka
| Prostřední Mlýn → Dolní Mlýn → Křovský Mlýn → Přírodní park Bílý potok (21,5 km) → Rýglovský Mlýn → Panovský Mlýn → Spálený Mlýn (23 km) → Pavlovcův Mlýn (24,5 km) → Ve Žlebě (27 km) → Maršovský Mlýn (28,5 km)
|
červená značka
| Šmelcovna (30 km) → Javůrek (32 km) → Domašov (34 km) → Chroustovské údolí (Bobrava) (47 km) → Zastávka (41 km) |
Povinná výstroj: jako vždy - DOBRÁ NÁLADA
Opět se jelo vlakem 7:20 z Popovic a opět jsme to málem nestihli (tedy jen někteří, včetně mě). V Náměšti už na nás čekal Lukáš - nový účastník výletu, který jako jediný použil maskování kaštanovými listy. A zase nás bylo pět! (vlastně až na nějaké rozdvojené či roztrojené osobnosti, viz Rudla – Pavel).
Z Náměště jsme vyrazili po červené do kopce, kde si to po cestě kráčela černobílá kočka přímo k Šeře. Nikdy jsem si nemyslela, že kočka je tak hloupé stvoření, ale tahle měla štěstí, že potkala „kočkomila“ a ne „kočkovraha“ - Šeru. Víc jsem se bála o Šeru než o kočku, která byla vyzbrojená ostrými drápky. Rozloučili jsme se s kočkou a pokračovali dál orosenou trávou, vstříc novým obzorům.
S nohama mokrýma od rosy jsme došli ke krásnému rybníku Bělizna. Nedaleko Bělizny v lese u cesty se nachází pomník posledního vlka, který byl na tomto místě v zimě roku 1861 zastřelen. Nyní je vycpán na zámku v Náměšti nad Oslavou.
Téměř bez přestávky jsme celkem rychlým tempem došli do Velké Bíteše. Shodou okolností se zde právě budovala nová silnice, která byla čerstvě politá ohavným černým asfaltem, který na poledním slunci působil ještě ohavnějším dojmem. Tuto silnici jsme byli nuceni přejít aspoň šestkrát, a proto že mi bylo Šery líto, tak jsem ji nosila v náručí (poznámka: 33 kilo živé váhy). Následoval zasloužený odpočinek na náměstí.
Na Šmelcovnu zbývalo asi šestnáct kilometrů a cesta byla lemovaná asi devíti mlýny kolem Bílého potoka. Dostat se do Přírodního parku Bílý potok nebylo jen tak, museli jsme přelézat do oplocené „školky smrčků“ a zase z ní vylézat, protože tudy vedla značka. Šera přitom projevila značnou šikovnost.
A to bychom nebyli my, kdybychom zase nezabloudili! Vlastně jsme nakonec nezabloudili, jen ta mapa, čtyři roky stará, byla už opravdu hodně zastaralá a modrá značka vedla jinam. Ale my jsme se nenechali zmást špatným značením a šli jsme naprosto opačným směrem – a dobře! Zanedlouho jsme narazili na starou vybledlou značku a několik koníků. Jejich ohrada teď lemovala naši cestu. Neodolali jsme jim a šli si je pohladit. Byli tak nádherní, že jsem zapomněla dávat pozor na elektrický ohradník a stalo se to, co bylo jasné už na začátku. Ano, správně… V tu chvíli jsem se lekla já, pes i kůň. Já elektřiny, kůň mě a pes koně.
Na třicátém kilometru byla konečně malá hospůdka s příjemným posezením – Šmelcovna, kde jsme poseděli, pojedli, popili…
Kousek za Šmelcovnou jsme ulehli v kopci nad Bílým potokem. Skutečně příjemné místo, v noci sklouznout, by znamenalo probudit se ráno jako plaváček na vlnách Bílého potoka. To se ale nikomu z nás nestalo, a proto jsme další den pokračovali v plné sestavě na Javůrek a Domašov.
Bylo tu zase pro změnu trochu civilizace, trochu asfaltu atd. Přešli jsme most přes dálnici, což byl pro nás ohromný zážitek. Představte si tři blázny na mostě (nás), jak mávají na rychle jedoucí auta a motorky o patro níž. Dobře, a teď si představte rychle jedoucí auta a motorky mávající na skupinku bláznů nahoře na mostě… Prostě ohromná sranda!
Přes Chroustovské údolí se pomalým tempem dostáváme do Zastávky. Ještě jsme si neodpustili poslední pauzu na téměř „neobydlené“ silnici. Leželi jsme u silnice, někteří (např. Pavel) přímo na silnici na karimatce.. Bylo třeba uhnout pouze dvěma autům.
Známou neznačenou cestou jsem se konečně dostali do hospody na Zastávce a dál už nás nikdo nedostal, jen jsme se přesunuli o hospodu dál a pak už jen rychle na vlak. Málem jsme ho nestihli, ale štěstí bylo opět na naší straně. Každý se rozprchl domů a já už mám v záloze další, tentokrát náročnější výlet. Těšte se!!!
!!!Fotky budou přidány časem, až se vyřeší moje technické nedostatky při práci s počítačem!